KAPITÁLOVÉ TRHY DLOUHODOBĚ ROSTOU...

Statistiky kapitálových trhů jednoznačně ukazují, že dvě hlavní třídy finančních aktiv – akcie a dluhopisy – v dlouhodobých horizontech rostou. Publikovaná data se liší v závislosti na analyzovaném trhu, konkrétním tržním indexu a délce časové řady, avšak v opravdu dlouhodobých horizontech je průměrný výnos akciových trhů odhadován na úrovni cca 7 % p. a. a výnos dluhopisových trhů 2 – 3,5 % p. a. (u dluhopisů záleží na tom, zda jde o státní dluhopisy či rizikovější korporátní dluhopisy,  na jejich průměrné maturitě, atd.). Uvedené hodnoty jsou reálnými čistými výnosy, tj. výnosy očištěnými o průměrnou míru inflace. V případě akcií publikovaná data vycházejí zpravidla z analýzy trhu USA, který má nejdelší časové řady akciových indexů (dosud nejdelší analyzovanou časovou řadu představuje akciový index Dow Jones Industrial Average s publikovanou aproximací do délky 200 let). Přes dílčí odchylky ve zveřejněných statistikách je dlouhodobý růst kapitálových trhů  nezpochybnitelným.

... ŽÁDNÝ ZISK VŠAK NENÍ BEZ RIZIKA

I dlouhodobé statistiky potvrzují, že vyšší výnosy akcií jsou doprovázeny jejich výrazně vyšší volatilitou (směrodatnou odchylkou dosažených výnosů, tj. kolísavostí cen) než je tomu v případě dluhopisů. Obecně platí, že finanční aktiva s vyšším očekávaným výnosem mají vyšší riziko, a naopak. Riziko, že očekávané kladné budoucí výnosy se nakonec nenaplní, investor musí nést – prostě platí, že na kapitálových trzích není nic zadarmo.

FAKTOR ČASU, INVESTIČNÍ HORIZONT INVESTICE

Období růstu jsou na kapitálových, a zejména akciových trzích střídána obdobími poklesu, která však jsou statisticky časově kratší. Výhodou dlouhodobého časového horizontu tedy je, že pravděpodobnost ztráty klesá, neboť dostatek času přináší možnost vykompenzovat propady, ke kterým na trzích dochází. Čas je proto významným faktorem a doporučený investiční horizont je jedním z klíčových charakteristik investičních produktů (podílové fondy, různé investiční profily individuální správy aktiv, apod.). Rizikovější investice (akciové produkty či balancované produkty s výraznou převahou akcií) mají delší doporučený investiční horizont než investice konzervativnější (dluhopisové produkty či balancované produkty s výraznou převahou dluhopisů). Investiční strategie portfolia potom musí reflektovat doporučený investiční horizont. Stejně tak klient by při svém rozhodování o volbě investičního produktu měl zohlednit nejen jeho očekávaný výnos, ale zejména riziko a v této souvislosti dobu, po kterou je schopen a ochoten spotřebu svých peněz investicí do takového produktu odložit. Doporučený investiční horizont by potom měl dodržet.

Při správě portfolií, investujících na kapitálových trzích, využíváme dlouhodobých rostoucích trendů akcií i dluhopisů. Reálným problémem však je, že ani zdánlivě dostatečný horizont pěti či sedmi let není vždy dostatečně dlouhý na to, aby vykompenzoval větší propady akciových trhů, ke kterým čas od času dochází. Příkladem je Japonsko devadesátých let, kdy místní akciový trh po více než deset let prakticky pouze klesal; jiným příkladem je bezprecedentně hluboký a rychlý propad akciových trhů s propuknutím poslední globální finanční krize v roce 2008. Zdaleka ne každý klient, i když do investice vstoupil s dlouhodobým časovým horizontem, je při panice na akciovém trhu schopen takový tlak ustát. Zmíněné statistiky akciových trhů jsou sice objektivní, ale dlouhodobý časový horizont, o který se opírají, je prostě někdy až příliš dlouhodobým…

AKTIVNÍ SPRÁVA PORTFOLIA

Náš investiční přístup je charakterizován aktivní správou, která je odlišná od pasivní strategie „kup a drž“. Většinu investičních instrumentů kupujeme s delším horizontem, avšak v závislosti na očekávaném vývoji kapitálových trhů portfolio podle potřeby upravujeme tzv. taktickou alokací aktiv. Typicky se jedná o poměr dluhopisů a akcií u balancovaných portfolií, kdy využíváme  smluvních investičních limitů pro procentuální zastoupení jednotlivých aktiv tak, abychom optimalizovali budoucí výkonnost a riziko portfolia.

U balancovaných portfolií, investujících do více tříd aktiv (typicky dluhopisy a akcie), tak dochází k přesunu investic mezi jednotlivými třídami aktiv v portfoliu prodejem aktiva, které považujeme již za nadhodnocené (v portfoliu splnilo svůj cíl) a nákupem jiného aktiva, které s ohledem na očekávaný vývoj kapitálových trhů považujeme pro portfolio za vhodnější. Investiční strategie, balancovaná mezi dluhopisy a akciemi, navíc těží z převládající negativní korelace výnosů těchto dvou tříd aktiv.

U portfolií, složených pouze z jedné třídy aktiv (či mající jednu třídu aktiv jako zcela převládající), je situace odlišná, neboť možnost přesunu do jiné třídy aktiv neexistuje či je velmi omezená. Příkladem je čisté akciové portfolio. Zde sice je uplatňována aktivní sektorová realokace portfolia (tj. mezi akciemi defenzivních vs. cyklických sektorů), avšak při velmi negativní situaci na akciovém trhu (viz rok 2008) ani taková strategie nemusí mít šanci přinést přijatelnou výkonnost, neboť ani defenzivní akcie s vysokým dividendovým výnosem nemusí být imunní vůči celkovému propadu akciových trhů. Pro takový případ je součástí našeho investičního přístupu možnost využít tzv. krátkých pozic, které vydělávají při poklesu podkladového instrumentu (akcie, akciový index), a naopak. Pro vstup do krátké pozice využíváme na burzách obchodovatelné a velmi likvidní inverzní Exchange Traded Funds (ETF’s), dávající krátkou pozici na široký tržní index (např. EuroStoxx 50 nebo S&P 500), které zajišťují portfolio před propadem celého trhu. Kombinujeme potom dlouhé (long) pozice v akciích, které i přes momentálně negativní tržní sentiment a pokles jejich tržní ceny považujeme nadále za atraktivní, s krátkými (short) pozicemi na celotržní index. Cílem této long/short strategie tak není spekulace, ale zajištění celkového rizika portfolia v situacích, kdy je pravděpodobnost negativního vývoje na akciových trzích vysoká. Pro krátkodobé časové horizonty, ve kterých akcie mohou klesat již jen z důvodu jejich přirozené volatility, však tuto strategii nevyužíváme; krátkodobé výkyvy akciových trhů jsou totiž v naprosté většině případů neodhadnutelné.

Cílem aktivní správy portfolia není, na rozdíl od pasivní správy, kopírovat žádný tržní index či srovnávací benchmark. V našem pojetí je cílem dosažení příznivé absolutní výkonnosti portfolia na doporučeném investičním horizontu. Relativní výkonnost portfolia ve srovnání s trhem je méně důležitá - klienta stejně příliš nepotěší, když portfolio dosáhne mírně lepší výkonnosti než tržní benchmark, ale absolutně je ve výrazné ztrátě, neboť akciové trhy těžce propadly.

V obdobích, kdy trhy významně oslabují, je samozřejmě riziko nepříznivé výkonnosti portfolia i při tomto přístupu vysoké. Přinejmenším však máme k dispozici investiční přístup, kterým se snažíme ztráty minimalizovat. Pokud se zmírnění ztrát v těžkých obdobích na akciových trzích podaří a po nějaké době se opět dostaví dlouhodobý rostoucí trend, je šance na příznivou absolutní výkonnost portfolia vysoká. Volatilita portfolia přitom může klesnout.

ŘÍZENÍ MĚNOVÉHO RIZIKA

Významnou součástí našeho investičního přístupu je řízení měnového rizika portfolia. I když máme k dispozici zajímavé korunové produkty, český finanční trh je malý a obecně platí, že korunových investičních příležitostí je nesrovnatelně méně než cizoměnových příležitostí. V důsledku uplatňované široké diverzifikace portfolia, snižující jeho riziko, tak pro většinu spravovaných portfolií využíváme i produkty denominované v cizích měnách, zejména v EUR a USD. Na portfoliu tak vzniká riziko oslabení těchto měn proti české koruně. Toto riziko však aktivně řídíme a zajišťováním do české koruny jej minimalizujeme. Klient tak získává portfolio, využívající i zahraniční investiční příležitosti, avšak nemusí se obávat negativního vlivu oslabení cizích měn.